Zajímá vás, jak to vypadá, když se celá škola přestěhuje o pár kilometrů dál? Čtěte a dívejte se ...
Když nám v září Strážská obchodní společnost nabídla možnost ubytování v rekreačním středisku Sycherák, zrodil se plán, který zrál do ledna. A v lednu padlo definitivní rozhodnutí, bylo stanoveno datum a rozjelo se velké plánování. V pondělí 5. května se dala celá škola do pohybu.
Během víkendu a pondělního rána se přestěhovala školní kuchyň. Na osmou byla přistavena dvě velká auta, do kterých jsme naložili zavazadla stovky dětí a všech dospěláků, proběhlo velké sčítání lidu a přesně 15 minut poté jsme se vydali na pochod. Chvílemi jsme si připadali jako v Cimrmanovské hře "Dobytí Severního pólu", když se po odbočení ze silnice a přechodu železniční trati stále někdo ptal, jestli už tam budeme. A bylo úplně jedno, zda jsme v té chvíli šplhali do kopce nebo byli uprostřed lesa. Když jsme po dvou hodinách překonali vodní tok, identifikovali hřiště a prošli recepcí, zavládlo velké nadšení napříč třídami. "Konečně jsme tu a můžeme se ubytovat."
Po rozluštění hádanek, kdo, kde a s kým bude bydlet, následoval první oběd a hned po něm první plánovaná akce - malé školení ze zdravovědy spojené s ukázkami, tréninkem a prohlídkou vozu Záchranné služby.
Sanita ještě neodjela a na travnatou plochu přijelo další vozidlo záchranného systému - hasičský obojživelník se svou tachovskou posádkou. I tady si děti mohly prohlédnout a vyzkoušet, co je zajímalo. V teplém odpoledni měli všichni radost z natažených hadic a vyzkoušení proudnic. Mnozí si museli jít vyměnit oblečení a kolem chatek se začalo sušit prádlo.
Večeře, hry, fotbal, líný tenis, procházka či stopovaná ... pak umýt, vyčistit zuby a i přes protesty vyšších ročníků v půl desáté večerka.
Úterní ráno bylo mrazivé, budíček v sedm, částečná rozcvička, snídaně a úderem deváté odstaroval velký závod. Malí i velcí sledovali červené fáborky a hledali 16 značek, které si měli zakreslit ve správném pořadí do svých karet. Někdo běžel, někdo popocházel, někdo se musel vracet, všichni hledali, a co je důležité, NIKDO se neztratil.
Před obědem všichni zrelaxovali, aby po něm mohli do batůžků naložit připravené svačiny a vyrazit směr Bernartice. Teplota během dne stále šplhala vzhůru, a tak nám bylo na silnici docela teplo. Druhý stupeň se vydal nejprve na rozhlednu, první směřoval ke stájím a výběhům, aby se podíval na koně. Zájemci si mohli vyzkoušet i jízdu.
"Kdy už bude večeře?", ptali se všichni po návratu na Sycherák. Svačina, zdá se, nestačila.
Malá vsuvka:Celodenní pobyt na čerstvém vzduchu dělá své. Děti si chodily mocně přidávat, dokonce i ti, kteří se ve škole v jídle jen tak porejpou. Jídlo a pití bylo k dispozici v podstatě neustále, mizelo i ovoce a zelenina. Paní kuchařky stále vařily čaj, nalévaly džus a nestačily se divit. (konec vsuvky)
Po večeři nad kempem létala letadýlka, a pak už se rozpraskal oheň a zavoněly špekáčky. A když nastala tma, objevila se ohňová show. ... a hned po ní večerkaaaaaaaaaa.
Středa nás probudila deštěm. I když jsme vodu podle předpovědi čekali, bylo jí o něco víc. Bylo tedy třeba přehodnotit plánovaný program, hrály se hry, malovalo se, uklízelo se a vyhlašovaly se výsledky závodu. Po obědě už bylo sbaleno a chaty předány, postupně si rodiče vyzvedávali děti a s dětmi nevyzvednutými jsme se vydali na zastávku, abychom je odvezli do Stráže.
Víte, co je zákon schválnosti? Pět minut před příjezdem vlaku se zvedl vítr a přihnala se neskutečná průtrž. Do vagónu nastoupilo 33 vodníků, kterým kapalo nejen ze šosů. ... a to je KONEC?
Strážské obchodní společnosti za poskytnutí ubytování a s ním spojeným servisem (jako například převoz zavazadel)
obci Staré Sedlo, obci Třemešné a městu Bor za poskytnutí finančních příspěvků na stravování, díky kterým vyšla tato akce všechny zúčastněné pouze na 100 Kč
paní Kouklové, Moosové, Bradové a Gaberové za skvělou péči
zdravotníkům i hasičům za čas, trpělivost a ukázky
spolku Drápalík za ukázku letecké akrobacie
pánům Vávrovi, Hruškovi, Bízkovi a Fišerovi za skvělou ohnivou show
A co jsme zjistili?
Tak třeba, že se rodičům asi stýská víc než dětem. Chvílemi nám kempem chodila procesí a nebylo to dobře. Zvlášť podvečerní návštěvy dětem nesvědčily, dalo nám dost práce rozhánět slzičky a obavy z noci bez rodičů.
Nakonec všichni ale stýskání i strach překonali a první ráno hlásili, jak se jim dobře spalo a jak se vůbec nebáli.
Některé děti mají dlouhý rozjezd. To když 45 minut po budíčku svoláváte všechny na snídani a kolem vás projde skupinka s kartáčky směrem k umývárně nebo se někdo už začíná oblékat.
Některým dětem nepomůže ani sebepodrobnější seznam obsahu zavazadel. Neustále jsme nabízeli nalezená trička, mikiny, tepláky. Často děti ani nevěděly, co v taškách mají či co měly na sobě. Problém pak byl se sbalením. Takže, pokud jste, milí rodiče, našli v zavazadlech něco, co nepatří vašemu dítěti, zjistěte s kým bydlelo a pokuste se provést směnu.
Některé děti jsou na své věci dost neopatrné .. nezamčené chaty, věci odložené kdekoliv bez dozoru ...
Mnozí rozvázali a pobyt mezi ostatními jim moc svědčil. Za to jsme moc rádi.
Do kopce běhali i ti, kteří normálně moc běhat nechtějí.
I když všechny bolely nohy, při návratu do kempu byla únava rázem pryč.
... a ostatní dospěláci by mohli dodat další postřehy.
Takže už jen malé shrnutí očima druháků a třeťáků:
A jak se líbilo ostatním dětem? Těšíme se na reakce pod článkem.
Během víkendu a pondělního rána se přestěhovala školní kuchyň. Na osmou byla přistavena dvě velká auta, do kterých jsme naložili zavazadla stovky dětí a všech dospěláků, proběhlo velké sčítání lidu a přesně 15 minut poté jsme se vydali na pochod. Chvílemi jsme si připadali jako v Cimrmanovské hře "Dobytí Severního pólu", když se po odbočení ze silnice a přechodu železniční trati stále někdo ptal, jestli už tam budeme. A bylo úplně jedno, zda jsme v té chvíli šplhali do kopce nebo byli uprostřed lesa. Když jsme po dvou hodinách překonali vodní tok, identifikovali hřiště a prošli recepcí, zavládlo velké nadšení napříč třídami. "Konečně jsme tu a můžeme se ubytovat."
