GO KURZ Sycherák 2014
Zajímá vás, jak to vypadá, když se celá škola přestěhuje o pár kilometrů dál? Čtěte a dívejte se ...
Když nám v září Strážská obchodní společnost nabídla možnost ubytování v rekreačním středisku Sycherák, zrodil se plán, který zrál do ledna. A v lednu padlo definitivní rozhodnutí, bylo stanoveno datum a rozjelo se velké plánování. V pondělí 5. května se dala celá škola do pohybu.
Během víkendu a pondělního rána se přestěhovala školní kuchyň. Na osmou byla přistavena dvě velká auta, do kterých jsme naložili zavazadla stovky dětí a všech dospěláků, proběhlo velké sčítání lidu a přesně 15 minut poté jsme se vydali na pochod. Chvílemi jsme si připadali jako v Cimrmanovské hře "Dobytí Severního pólu", když se po odbočení ze silnice a přechodu železniční trati stále někdo ptal, jestli už tam budeme. A bylo úplně jedno, zda jsme v té chvíli šplhali do kopce nebo byli uprostřed lesa. Když jsme po dvou hodinách překonali vodní tok, identifikovali hřiště a prošli recepcí, zavládlo velké nadšení napříč třídami. "Konečně jsme tu a můžeme se ubytovat."
Po rozluštění hádanek, kdo, kde a s kým bude bydlet, následoval první oběd a hned po něm první plánovaná akce - malé školení ze zdravovědy spojené s ukázkami, tréninkem a prohlídkou vozu Záchranné služby.
Sanita ještě neodjela a na travnatou plochu přijelo další vozidlo záchranného systému - hasičský obojživelník se svou tachovskou posádkou. I tady si děti mohly prohlédnout a vyzkoušet, co je zajímalo. V teplém odpoledni měli všichni radost z natažených hadic a vyzkoušení proudnic. Mnozí si museli jít vyměnit oblečení a kolem chatek se začalo sušit prádlo.
Večeře, hry, fotbal, líný tenis, procházka či stopovaná ... pak umýt, vyčistit zuby a i přes protesty vyšších ročníků v půl desáté večerka.
Úterní ráno bylo mrazivé, budíček v sedm, částečná rozcvička, snídaně a úderem deváté odstaroval velký závod. Malí i velcí sledovali červené fáborky a hledali 16 značek, které si měli zakreslit ve správném pořadí do svých karet. Někdo běžel, někdo popocházel, někdo se musel vracet, všichni hledali, a co je důležité, NIKDO se neztratil.
Před obědem všichni zrelaxovali, aby po něm mohli do batůžků naložit připravené svačiny a vyrazit směr Bernartice. Teplota během dne stále šplhala vzhůru, a tak nám bylo na silnici docela teplo. Druhý stupeň se vydal nejprve na rozhlednu, první směřoval ke stájím a výběhům, aby se podíval na koně. Zájemci si mohli vyzkoušet i jízdu.
"Kdy už bude večeře?", ptali se všichni po návratu na Sycherák. Svačina, zdá se, nestačila.
Malá vsuvka: Celodenní pobyt na čerstvém vzduchu dělá své. Děti si chodily mocně přidávat, dokonce i ti, kteří se ve škole v jídle jen tak porejpou. Jídlo a pití bylo k dispozici v podstatě neustále, mizelo i ovoce a zelenina. Paní kuchařky stále vařily čaj, nalévaly džus a nestačily se divit. (konec vsuvky)
Po večeři nad kempem létala letadýlka, a pak už se rozpraskal oheň a zavoněly špekáčky. A když nastala tma, objevila se ohňová show. ... a hned po ní večerkaaaaaaaaaa.
Středa nás probudila deštěm. I když jsme vodu podle předpovědi čekali, bylo jí o něco víc. Bylo tedy třeba přehodnotit plánovaný program, hrály se hry, malovalo se, uklízelo se a vyhlašovaly se výsledky závodu. Po obědě už bylo sbaleno a chaty předány, postupně si rodiče vyzvedávali děti a s dětmi nevyzvednutými jsme se vydali na zastávku, abychom je odvezli do Stráže.
Víte, co je zákon schválnosti? Pět minut před příjezdem vlaku se zvedl vítr a přihnala se neskutečná průtrž. Do vagónu nastoupilo 33 vodníků, kterým kapalo nejen ze šosů. ... a to je KONEC?
... ne, ještě ne ... ještě chceme poděkovat:
- Strážské obchodní společnosti za poskytnutí ubytování a s ním spojeným servisem (jako například převoz zavazadel)
- obci Staré Sedlo, obci Třemešné a městu Bor za poskytnutí finančních příspěvků na stravování, díky kterým vyšla tato akce všechny zúčastněné pouze na 100 Kč
- paní Kouklové, Moosové, Bradové a Gaberové za skvělou péči
- zdravotníkům i hasičům za čas, trpělivost a ukázky
- spolku Drápalík za ukázku letecké akrobacie
- pánům Vávrovi, Hruškovi, Bízkovi a Fišerovi za skvělou ohnivou show
A co jsme zjistili?
- Tak třeba, že se rodičům asi stýská víc než dětem. Chvílemi nám kempem chodila procesí a nebylo to dobře. Zvlášť podvečerní návštěvy dětem nesvědčily, dalo nám dost práce rozhánět slzičky a obavy z noci bez rodičů.
- Nakonec všichni ale stýskání i strach překonali a první ráno hlásili, jak se jim dobře spalo a jak se vůbec nebáli.
- Některé děti mají dlouhý rozjezd. To když 45 minut po budíčku svoláváte všechny na snídani a kolem vás projde skupinka s kartáčky směrem k umývárně nebo se někdo už začíná oblékat.
- Některým dětem nepomůže ani sebepodrobnější seznam obsahu zavazadel. Neustále jsme nabízeli nalezená trička, mikiny, tepláky. Často děti ani nevěděly, co v taškách mají či co měly na sobě. Problém pak byl se sbalením. Takže, pokud jste, milí rodiče, našli v zavazadlech něco, co nepatří vašemu dítěti, zjistěte s kým bydlelo a pokuste se provést směnu.
- Některé děti jsou na své věci dost neopatrné .. nezamčené chaty, věci odložené kdekoliv bez dozoru ...
- Mnozí rozvázali a pobyt mezi ostatními jim moc svědčil. Za to jsme moc rádi.
- Do kopce běhali i ti, kteří normálně moc běhat nechtějí.
- I když všechny bolely nohy, při návratu do kempu byla únava rázem pryč.
... a ostatní dospěláci by mohli dodat další postřehy.
Takže už jen malé shrnutí očima druháků a třeťáků:
A jak se líbilo ostatním dětem? Těšíme se na reakce pod článkem.
Autor:  Hana PilařováVydáno: 7.5.2014 20:54 Přečteno: 15976x |
Formát pro tisk
Komentáře
Dobrý kdyby jsme to měli znova tak už bych tam spal problémy už jsou zamnou
Ráda bych poděkovala všem zaměstnancům školy, kteří se na pořádání tohoto kurzu podíleli. Přiměřený pohyb na čerstvém vzduchu ještě nikdy nikomu neuškodil.Když nohy bolí, znamená to, že se svaly zapojují a sílí! Doufám, že vás to neodradilo, a budete tyto akce opakovat i v příštích letech. Spousta z nás rodičů si neuvědomuje, co je vzít na sebe tu obrovskou tíhu zodpovědnosti za tolik svěřených dětí. Věřím tomu, že se k mému názoru připojují i ostatní rodiče. Díky
Děkujeme :)
Super akce,děti jsou určitě plné zážitků.
//
//Ale určitě vás nebolí nohy jako nás
Dle mého názoru se Go kurz Sycherák velmi vydařil. I počasí nám přálo.
Hani, jen jsi ve svém shrnutí vynechala důležitou informaci. :-D
Nejčastější nemocí byl "průjem" a "průdušky".
Ano, Aneto, máš pravdu diagnóza prů-prů byla typická :)
Po té cestě mě boleli nohy
Kristýno, kliiid, mě taky bolely nohy. Ale jak jste čiperně pak lítali mezi chatami, viď? :)
Moc pěkné.
Škoda, žes tam s námi nebyl, viď?
Zajímavý byl závod, mnozí mě překvapili, jak to brali vážně ... a hezké bylo srovnání kreseb prvňáků a deváťáků ... moc se nelišily :)