Zdroj: https://www.zsstraz.cz/web/index.php?a=802 • Vydáno: 22.5.2011 22:26 • Autor: Renata Kozlerová
Jak bylo?
Čas letí jako voda a už je to skoro týden, co žáci 2., 4., 5. a 8. ročníku vyrazili za hranice všedních dní. Cílem naší cesty se stal Furth in Wald. Dobrá nálada, pěkné počasí, plný počet účastníků, včas přistavený autobus, to vše věstilo pěkný den. Po nástupu do autobusu musela hladová robátka okamžitě prozkoumat své svačiny a dobrůtky. Ne všem plná bříška udělala dobře. Pan řidič prokázal velkou zručnost při vytírání autobusu.
Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na naučné stezce, která nápadně připomínala naši krajinu. První část stezky nás provázel průvodce.To nás nijak nevyvedlo z míry, neboť Olinka i Jana statečně překládaly. Nic zvláštního se „nedělo", jen jsme se mazlili s hadem, mlokem, líbali jsme ropuchu a zkoušeli sílu klepet raka. Včely lítaly na květy, „kvítka" je nezajímala a ryby nás taky nechtěly vzít do rybníka. Asi měly strach, že je sníme.
Druhá část putování po stezce už byla v našich rukou. Po cestě jsme narazili na příšeru, pravěkého ještěra, lebky, strašidlo, přístřešky pro lidi i zvířata, různé domečky pro hmyz, dřevěné knihy a skříňky, posed, rozhlednu a houpací mosty. A všichni jedli a jedli a jedli, fotili a fotili. Určitě bychom vydrželi brouzdat okolím další hodiny. Děti měly velký strach, zda budou mít kde utratit své kapesné.
Čekala nás návštěva podzemních chodeb, které se nachází pod středem města. Při cestě městem jsme nemohli minout cukrárnu. Personál nestíhal „kopečkovat". Zmrzlinka byla dobrá, možná to potvrdí i rodiče, protože děti přivezly vzorek na svém oblečení. Bylo příjemné, z horké ulice, vstoupit do chladivého podzemí. Tma, vlhko, úzké chodby, prapodivné a strašidelné předměty, tajemné hlasy a záhadné vyprávění. Co dodat. Už jsme se docela těšili na sluníčko.
Po nezbytném focení už cupitala skupina výletníků městem k autobusu. Ani horko v autobuse nás neodradilo od likvidace všeho, co bylo k jídlu a pití. Na některých z nás už byla vidět únava. Netrvalo dlouho a najednou jsme byli ve Stráži. Kolem čtvrté se všichni rozprchli domů. Věřím, že zážitky z výletu se tak rychle nerozprchnou. Děti byly živé a neposedné, ale zvládly výlet bez vážnějších problémů, šikulky!
Děkuji kolegyním a panu řidiči za obětavou pomoc a milou společnost. Atmosféru z výletu můžete vysledovat z nepatrného množství fotografií (500). O autorství se dělí R.K. s nadšenou fotografkou Míšou Rajtmajerovou. Z důvodu celistvosti obrazu fotila i místní obyvatele - návštěvníky stezky.