VYSVĚDČENÍ
A je to tady, vysvědčení na konci roku.
Je osm hodin ráno, když jdeme do školy. Jdu já, Pepa, nejchytřejší žák ze třídy 5.A. Za mnou jde Petr, můj nejlepší kamarád a také největší lajdák ze třídy.
Vešli jsme do školy, pak do šatny, a potom do třídy. Usadili jsme se do lavice, právě zazvonilo. Po zazvonění vešla paní učitelka a nesla vysvědčení celé třídy. Jako první byla na řadě Bajerová. Měla tři dvojky a jednu trojku. Tak to šlo dál a dál, až jsem přišel na řadu já. Měl jsem samé jedničky. A hned po mně Petr, měl pět čtyřek a dvě trojky. Zazvonilo a šli jsme domů. Já jsem jel na prázdniny k tetě Janě na Klatovsko. Petr jel na prázdniny k dědovi do Smogova pod Černou.
Prázdniny Pepy u tety - Pepovo teta má nejmodernější vybavení: počítač, topení na plyn a bydlí těsně vedle rybníku.
Prázdniny Petra dědy - Petr má u dědy absolutní peklo. Pořád jenom štípe dříví do kotle na zimu.
Po prázdninách na cestě do školy. "Na tyhle prázdniny nezapomenu, Péťo!"říká Pepa. " Já taky ne!" říká Petr.

MALÍ LIDIČKY
Bylo, nebylo jedno městečko Tlusťochov. Víte, proč se to městečko jmenovalo Tlusťochov? Ne? Protože tam bydleli tlusťoši.
Jednoho dne se tam přistěhovala rodina Lusků. Ta byla HUBENÁ. To víte, rodina Lusků to neměla lehký. Žil tam velmi tlustý kníže, a když uviděl rodinu Lusků … bum, bác, třísk a na zámku už to lítalo. "Chci bejt hubenej, chci bejt hezkej, chci bejt jako Luskovi!!! " řekl kníže. Přiběhli komorníci a komorné, stráže, chůvy, kuchařky atd.
Kníže poručil: Teď mě všichni zkusíte udělat HUBENÝM! A kdo mě udělá hubeným, dostane odměnu."
Náměstí se vyprazdňovalo, ale kníže zůstal tlustým. Kníže nemohl psát. Stoupnul si, dupnul si, krknul si a řekl: " Abr babr bus!" A najednou černokněžník. "Co si přeješ, kníže?" řekl černokněžník. "Kdo jsi?" zeptal se kníže. "To tě nemusí zajímat. Co chceš?" "Chci být hubený!" "To ti nemohu splnit." "Na to jsem se tě neptal. Já chci a chci!!!!" " Arabadarala." A je z něho velký, prokletý kámen.

O KRÁLI VÁCLAVOVI A KRÁLOVNĚ ŠÁRCE
Žili, byli král Václav a královna Šárka, kteří měli syna Jiřího. Byly mu teprve čtyři roky. Jiřík rostl a rostl, až z něho byl krásný princ. Ve vedlejším království měli tři dcery. Nejmladší se jmenovala Jana, prostřední Anna a ta nejstarší Hana. Jiřík měl rád jen jednu z nich, byla to Hana.
Jenže Hana se vždycky toulala někde v lese. Jednou tam potkala čaroděje, který ji zaklel v kámen. Král nevěděl, co se s ní stalo a řekl: "To je divné. Většinou se vrací při setmění. Dnes už je deset hodin a Hanička nikde." Nechal zavolat sluhu a řekl: "Sluho, dojeď do vedlejšího království a řekni princi Jiřímu, aby šel nají Haničku!"
Když to Jiřík zjistil, ihned se oblékl a vyrazil do lesa. Spatřil kámen, v podobě Haniny tváře. Rozplakal se. Když se vzpamatoval, vydal se za čarodějem. Bojoval s ním udatně, nakonec ho probodl a osvobodil tak princeznu Hanu. Přišel za ní, políbil ji a odvedl si ji na hrad. Tam si ji vzal za ženu a žili šťastně až do smrti. Měli syna Vojtěcha a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes.

FOTBAL
Bylo, nebylo, kdy se všichni smáli trpaslíkům.
A tak trpaslíci nelenili a vyzvali obry na fotbalový zápas, aby dokázali, že jsou také v něčem dobří.
Zápas začal. Trpaslíci rozehráli. Jeden z nich kličkoval mezi obry a dali GÓL!!!!
A tak to bylo i nadále. Když utkání skončilo, trpaslíci vyhráli 15:0.
Doneslo se to až ke králi vlků. I ten si s nimi dal zápas. Prohráli však s trpaslíky 0:3.
A trpaslíci byli mistři. Mistři celého vesmíru a každý je uznával.

O RYBIČCE, KTERÁ NEUMĚLA PLAVAT
Byla jednou jedna rybička, která neuměla plavat. Je to divné, ale je to tak. Jmenovala se Františka. Jednoho dne se Františka rozhodla, že se plavat naučí.
Vlezla si do vody a zkoušela plácat ploutvičkami, ale moc jí to nešlo. Tak si řekla, že půjde domů, udělá si kafčo a zítra to zkusí znovu. Večer uběhl jak voda a ráno nastalo. Rybička si tedy opět vlezla do vody a zkoušela plavat. Dnes už jí to šlo lépe. Zítra to bude ještě lepší, říkala si. No samozřejmě. Byl večer a rybička si šla zdřímnout. Ráno bylo stejné jako ta předcházející. Františka vlezla do vody a okolo jde další rybička. Jmenovala se Eufrozínka. Šla si také zaplavat, ale ta to uměla. Kouká na rybičku Františku a ptá se: "Ty, taková mladá, hezká a neumíš plavat? Jak se jmenuješ?" "Františka a Vy?" "Rybička Eufrozínka. Chceš naučit plavat, Františko?" Rybička říkala: "Ano, ano, ano. Opravdu mě naučíte plavat?"
"Samozřejmě." A šly do toho. Za chvíli jí to šlo lépe, lépe a lépe, až už to uměla.
Byla celá šťastná, že umí plavat a také, že má novou kamarádku.

O TŘECH PRINCEZNÁCH A TŘECH PRINCÍCH
Bylo, nebylo…byla dvě království, kde byly tři princezny. Jedna se jmenovala Adéla, ta druhá Renata a ta třetí Petra. V tom druhém království byli také tři princové.
Jmenovali se takto: Robert, Tomáš a Pavel.
Nastaly zlé časy, protože přiletěla z vesmíru Baba Jaga a ta unesla zrovna ty tři princezny. Když se to princové dozvěděli, tak si řekli: "Kluci, co kdybychom ty tři princezny zachránili!" Tomáš řekl: "Bezva nápad."
Šli dlouhým lesem a najednou jim do cesty vběhlo divoké prase, které řeklo: "Pomůžete mi sundat z velkého stromu žaludy?" Robert řekl: "Jasňačka." Pomalu, ale vytrvale lezl na strom a sundal žaludy. Prasátko řeklo: "Děkuji vám a dám vám radu, kudy k princeznám."
Princové vyrazili a došli k rybníku, když najednou vyskočil kapr a pravil: "Princové, podívejte se na břeh. Měl by tam být prsten.Když mi jej najdete, dám vám radu, kudy k princeznám." Všichni tedy začali hledat a najednou Tomáš volá a v ruce drží zlatý prsten. Kapr jim tedy dal slíbenou radu.
Po dlouhé chvíli došli k zřícenině hradu. Vešli dovnitř a tam spatřili Babu Jagu.
Nejmladší vytasil meč a probodl ji. Princezny byly tedy vysvobozené. Odvezli si je domů a vystrojili tři veliké svatby. Adéla si vzala Roberta, Renata Tomáše a Petra se provdala za Pavla.
Tančilo se, jedlo, pilo, vyprávělo…škoda, že jste tam nebyli.
To jsem se měl!
A to je konec pohádky.

O KARKULCE
Žila, byla Karkulka. Vyšla si jednou do lesa a potkala ufona, hrála si s ním, ale ufon už musel odletět, a tak šla Karkulka smutně dál. Potkala obra, který ji chtěl sežrat. Jenže obr byl tak velký, že Karkulce stačilo schovat se pod kámen a obr jí vůbec neviděl. Odešel tedy. Ona pokračovala dál, až potkala pejska, který měl jazyk dlouhý asi 2 metry. Karkulka si ho vzala domů a byla ráda, že má nového kamaráda.

O ŽABIČCE ANIČCE, KTERÁ SE BÁLA VODY
Byla jednou jedna žabička Anička, která se strašně bála vody. Jednoho dne se Anička rozhodla, že se půjde projít. Šla, šla a šla a najednou potkala krásně čistej potok. V tu dobu bylo krásné počasí, a tak se Anička rozhodla, že se vykoupe. A ač se bála vody, do toho potoka skočila.
Je jasné, že se začala topit. Volala: "Pomóóóc! Kde jste kdóóó! Zachraňte mě někdóóó!" A najednou do vody skočil jeden žabák, který Aničku zachránil. Anička mu strašně děkovala a chtěla vědět, jak se ten žabák jmenuje. Řekl jí, že je Franta. Anička mu povídá: "Františku, za to, že jsi mě vysvobodil, tě zvu ke mně domů na bylinkový čaj. Jak přišli k Aničce domů, sedli si k čaji a Anička si pro sebe říká: Hned, jak jsem potkala Františka, tak jsem se do něj zamilovala. Franta si říká: Jak jsem potkal tu Aničku, tak jsem se do ní zamiloval.
No…a pak si to mezi sebou nějak řekli a konala se svatba.

JENÍČEK A MAŘENKA
Bylo, nebylo…(ratatata)…pardón, to jenom Jeníček v lese střílí prasečí strážné u chaloupky staré Baby Jagy přezdívané "Stará Vykopávka".
Takže, bylo, nebylo…(ratatata)…"Jeníčku, tu Babu máš zastřelit až na konci a ne na začátku!"
Bylo, nebylo… "Jeníčku, dej sem tu M16, ať už mohu začít!"
Tak naposledy!!! Bylo, nebylo, někdy, někde, ale kde? To nám řekne….(tralalááá tralalááá… ratatata).
"Mařenko, dej mi tu M16 jako Jeníček a tu BAZUKU taky." "Ale jak se mám bránit Pokémonům a Digimonům, pane Spejble?" " Zkus s nimi jíst vtipnou kaši, Mařenko."
"A kde ji mám koupit, pane Spejble?" "Ale ne, Mařenko, to se jen tak říká. Musíš jim vyprávět vtipy. Víš?" "Aha, pane Spejble. Jo - a ten, proč maj policajti v kufru motorovku, ten znáte? No to prostě policajti jedou autem, jo, vidí v zatáčce patník, jo, tak zastaví, jo, otevřou kufr, jo, vezmou tu motorovku, jo, ten patník, jo…To je vtip, viďte?"
"Jo - a víte, proč policajtům utíkají zloději? Protože je na mřížích takovej zámeček a oni vezmou dvě jehly, jo, a ten zámeček vyháčkujou…"
A víte, co na to řekl náš Jeníček? Že ten zámeček tam přidělal blbeček…BUM !!!
Ach jo. Pan Spejbl dostal infarkt a na následky Jeníčkova sprostého mluvení zemřel v Kvikálkově.
Nashledanou……
Ratatata………
Jeníčku, Mařenko, děti…….
Radši nashledanou !
………..ratatatatata

KAPELA BZUM BZUM
Kapelu založila včela a v roce 2005 se chtěla zúčastnit soutěže "SUPER KAPELA LESA U RÁKOSU". Ale byla jen jedna a mělo jich být pět. Rozhodla se tedy, že si každý rok najde nového čmeláka a vyhlásila konkurz. První rok přišlo na soutěž 77 různých zvířátek. Každé si myslelo, že umí zpívat. Už si jich vyslechla 76. Až ten 77. zpěvák byl ten pravý. Lépe - zpěvačka, byla to vosa.
Druhý rok to byl čmelák, třetí rok to byl medvěd. Čtvrtý rok to bylo pro skupinu velmi těžké. Přišlo hodně výborných zpěváků a porotě trvalo asi dva měsíce, než se rozhodla pro mravence. Mravenec byl velmi šťastný a moc jim za to děkoval. Celý rok 2004 věnovali nacvičování své písně, která se jmenovala BZUM BZUM BZUM.
Přišel rok 2005 a oni se tedy přihlásili do soutěže. Předseda poroty je neměl rád a znal se s mocným králem všech nemocí. Předseda totiž chtěl, aby vyhráli Mrakomorové. Tým z lesa se ale dostal až do finále. Král nemocí na ně seslal angínu. Právě druhý den se mělo konat ono finále. Všem se zhoršil hlas, ale oni BOJOVALI. Na finále se dostavili všichni. Svoji píseň zazpívali o nemocí na ně seslal angínu. Právě druhý den se mělo konat ono finále. Všem se zhoršil hlas, ale oni BOJOVALI. Na finále se dostavili všichni. Svoji píseň zazpívali od srdce a právě to zlomilo ono kouzlo. Zazpívali VÝBORNĚ. Samozřejmě, že vyhráli a byli moc šťastní.

POHÁDKA O TRPASLÍKOVI
Byla jednou jedna chaloupka a v ní žil trpaslík, který se jmenoval Gebule. Měl zahrádku s kytičkami. Jednou šel do lesa na houby a potkal tam zlého vlka.Ten vlk ho chtěl sežrat, ale Gebule mu utekl. Vlk ho pořád a pořád honil, ale najednou už nemohl. Gebule tak doběhl až domů a tím končí i pohádka.

Zpět o jednu stránku