V
sobotu po velkém klání se v některých domácnostech vstávalo překvapivě brzo.
Jak by ne, když se v půl sedmé vyráželo směr Berounsko. Cesta začala dobrodružně.
Když se nám podařilo vzbudit všechny ospalce a naložit je do autobusu, měli
jsme zase problém najít průvodce v Plzni.
První zastávka a Koněpruské jeskyně. Cestu pod zemí absolvovali skoro všichni,
ne všichni ji však řádně dokončili. Vlastík se během výpravy ztratil a nalezeny
byly už jen jeho kosti. Jak to provedl, že po našem návratu na denní světlo
seděl na lavičce, nám neprozradil.
Druhá zastávka bylo překvapení přichystané cestovkou - Tetín. Překvapení to
bylo, částečně však nemilé, protože v tu chvíli s námi začalo počasí hrát
nehezkou hru. Jdete ven z autobusu? Ano, pustím vám na hlavu trochu vody.
Jedete zas o kousek dál? Co kdybych vám poslalo trochu sluníčka. A tak vyhlídka
na Berounku z trosek hradu na Tetíně byla krapet mokrá.
Cesta do Sv. Jana pod Skalou také nebyla bez problémů. Značení silnic není
nejsilnější stránkou Středočeského kraje, a tak se v Srbsku přes most nedostaneme
a musíme se vracet. Navíc venku je průtrž mračen a kostel je v obležení motorkářů.
Přece jen jsme se do jeskyně sv. Ivana probojovali a vše si řádně nastudovali.
Serpentýnami jsme se prokličkovali až na Křivoklát a prohlídli si jeden z
okruhů. Poslední zastávka byla ve Skryjích. Díky dešti vzdala cestu k jezírkům
polovina 
autobusu.
Pro odvážlivce čekalo na cestě ještě jedno překvapení. Museli jsme totiž bojovat
s rozběsněnými živly a díky zatopení cesty přelézat skály. Průvodce Růžička
vše komentoval slovy: "U které cestovky byste si jinak mohli zaplatit
takovouhle adventuru?" Ale i na něj došlo, domůodjížděl s tím, že za
zablácené kalhoty asi maminka ráda nebude.
Jak jinak, u jezírek přestalo pršet a do autobusu jsme se vrátili sice špinaví,
ale suší, plni dojmů. A ještě jeden komentář: "Todlekdyby nebylo, tak
by to nebyl žádnej výlet."
Zpáteční cesta probíhala téměř v pohodě. To téměř je tu zcela záměrně. Možná
se někdo divil, proč nejedeme po dálnici a kličkujeme po malých okreskách.
Důvod byl jen jeden. Autobus začal stávkovat a odešlo řazení. Domů jsme se
vrátili díky vzývání dobrých duchů, kterým se zabývali cestující na předních
sedadlech a trpělivosti řidiče.
