vysvětlování
toho, co se ve škole v poslední době děje. Před rokem byla do budovy školy přestěhována
obecní knihovna a pohádkové postavy si libovaly, do jakého hezkého prostředí
se to spolu se svými knížkami dostaly. Jenže … : "Nedávno začala ve škole
opět řádit strašidla. V noci bloudí chodbami, nechávají rozsvícená světla, dělají
nepořádek v šatnách a co je nejhorší, noc co noc se vracejí do knihovny, kde
pak pohádkové knížky létají vzduchem. Ztratil se i klíč od knihovny, takže ani
paní knihovnice nemůže dát knížky tam, kam patří. Došlo to tak daleko, že jsme
se víly a já, kouzelná babička, usadily ve sklepě a ostatní kouzelní tvorové
se naopak přestěhovali na půdu. To bylo prosím už v lednu a dovedete si představit
jaká je ve sklepě a na půdě zima? Nedovedete? STRAŠNÁ!" Babička se na chvíli
odmlčela, přece jen je to starší osoba a pobyt v nedůstojných sklepních podmínkách
zanechal stopy na její jinak jistě dobré paměti. "Proto jsem vás statečné
děti a udatné maminky přišla poprosit, zda byste se nepokusily s těmi strašidly
něco udělat. Nepošlu vás ale na strašidla jen tak, přinesla jsem vám kouzelnou
meducínu, stačí malá lžička a už se vám nemůže nic stát." A tak děti i
dospělí přistupovali ke zlaté misce a každý si nabral lžičku odvahy.Jenže co dál? Kam jít? Kde hledat? Jak začít? Nejprve je všechny čekala cesta po rozsáhlé školní budově s očima na stopkách za písmenky, ze kterých bylo třeba složit tajemný nápis. Ten je nakonec poslal k loupežníkovi. "Ha, tak jste tady. To je dobře. Musíte najít klíč a ukrást ho strašidlům. A já vás teď naučím, jak se to dělá. Jsem přece loupežník, osoba povolaná." Výcvik trval dlouho, ne všichni byli dobrými učedníky, někdo se prostě na loupežnické řemeslo nehodí.
Když se všichni pocvičili a loupežník připnul Monice Řád rychlé ruky za nejlepší výsledky v loupení, odvedla si děti do své komnaty princezna Krasomila. Nerozvíjelo se jen poupátko, ale také se zaháněly smutky Děláním, vedla se Statistika, létalo se na koštěti se Saxanou a Anička si odnesla řád za nejvíce rozpoznaných pohádek.
Po krátkém odpočinku (a že byl opravdu třeba), podstoupili stateční rytíři čarodějnický kurz na téma: "Jak vyčarovat pohádkovou postavu".
V
práci se štětcem a barvami mají děti jistě větší zkušenost, maminky se přiznaly,
že už hodně dlouho nic nenamalovaly, ale z jejich obrázků to vůbec nebylo poznat.
Draci, princezna, čarodějnice, ohnivec, vodník, všichni jako živí se teď dívají
na dění ve škole z jedné nástěnky.Po chvilce u kouzelné babičky a její pohádkové promítačky, byla najednou tma. Tma tmoucí. Tma jako v pytli. Tma, při které vylézají strašidla ze svých skrýší. Tak hurá za nimi, černými chodbami jen za svitu baterek. Co všechno museli naši stateční dokázat?
Objevit Třináctou komnatu a poznat toho, kdo se v ní skrývá. V Alchymistově dílně zjistit, co je na dně té divné nádoby. Najít schovanou Alibabovu jeskyni a přepočítat diamanty ve zlatém pokladu. V pohádkové seznamce zjistit, kdo patří k Mance a kdo k někomu jinému. V dračí sluji vysedět z ohromného vejce draka a přinést ho s sebou zpět. A složit zaříkadlo na boj proti strašidlům ze slovíčka, které vypadlo z balónku.
Vypadá to jednoduše? No jen si zkuste potkat na školní chodbě kostlivce, sáhnout i několikrát do ohromné lahve fujtajblových rozmatlaných těstovin, slezte po tmě do sklepa a zkuste vytrhávat draka z papíru, když si k tomu ještě musíte svítit baterkou. A to nemluvím o tom, že se vám zavírají oči, protože půlnoc je nedaleko a vy máte vymýšlet nějakou básničku. Vážně to nebylo snadné.
Po odříkání všech zaříkadel vlétl do tělocvičny dopis od strašidel. Vyhráli jsme a strašidla ze školy odešla. Ještě nás čekala cesta na půdu, posbírání rozházených klíčů, objevení toho správného a úklid v knihovně. Všechny pohádkové knížky se vrátily na své místo, kouzelné bytosti se uložily ke spánku a poté, co všem poděkovala a předala rytířské řády, zmizela i pohádková babička.
A zazvonil zvonec a pohádkovému spaní ve strážské škole byl pro letošní rok konec. Dobrou noc.
