Zdroj: https://www.zsstraz.cz/web/index.php?a=2135 • Vydáno: 5.4.2014 20:17 • Autor: Hana Pilařová
Dvaadvacet námořníků se v pátek nalodilo na palubu a obsadilo kajuty 25 a 26 našeho korábu. Ještě netušili, co je čeká, a kdyby tušili, možná by na loď nenastoupili.
Při rozdělování hodností před nástupem na palubu dostal každý plavčík pirátský zákon. Svým podpisem měl stvrdit, že se stává i jeho zákonem. Čtyři nově vytvořené posádky začaly ihned pracovat na stavbě lodi, výrobě vlajky a tréninku pokřiku. Času na splnění tohoto náročného úkolu nebylo moc, a tak museli všichni pracovat opravdu naplno.
Za hvizdu lodní sirény lodě vypluly směrem k tréninkové pláži. Kdo čekal, že si lehne do písku a bude se slunit, šeredně se zklamal. Kapitán překontroloval stav lodí, přezkoušel posádky ze znalostí zákonů a předhodil chudáky plavčíky vedoucímu náročného výcviku. Po rozcvičce zaměřené na posilování ochablého svalstva následoval výcvik ve vodě, na suchu i ve vzduchu. Každý správný námořník musí umět plavat a veslovat, to kdyby se potřeboval dostat z opuštěného ostrova. Musí umět šplhat do výšek, aby se dokázal dostat do strážního koše. A musí si samozřejmě umět poradit s lanem a mít sílu v rukou.
Přes protesty hloupého plavčíka, který se nechtěl dělit o kořist a chtěl všechny piráty nechat na pevnině, prošli náročným výcvikem všichni. Mohli jsme tedy vyrazit směrem k ostrovům a za pokladem.
S Lodními deníky jsme dopluli na Hudební ostrov, kde jsme se setkali s členem domorodého kmene. Relaxovali jsme u moře a za doprovodu bubínků a chřestidel jsme si zazpívali několik námořnických písní.
Našeho domorodého přítele jsme chtěli seznámit se spřátelenými piráty na Slovensku, bohužel moderní spojení stávkovalo a znalost morseovky nebyla součástí výcviku. Přesto jsme si vzájemně popřáli šťastnou plavbu, alespoň pomocí latinky. A zatímco v Ilavě se námořníci vydali plnit náročný výcvik, my jsme si pustili jedno studijní video, abychom se od Macha a Šebestové dozvěděli, jak získat pořádný poklad.
Další zastávku jsme udělali na Appkovém souostroví, speciálně na ostrově Chromville (zde máte popsánu cestu, jak se na něj dostat). Piráti se vydali objevovat barevné krásy ostrova. Vybaveni iPady dokumentovali i mořské dno a jaké bylo jejich překvapení, když kromě ryb a vodního rostlinstva potkali i potápěče, který dokázal vydržet pod vodou i bez šnorchlu.
Znovu se ale ozvala siréna a lodě se vydaly na cestu za pokladem. Cesta to ale nebyla jednoduchá. Piráti se nejprve museli zorientovat v mapě. Ostrovů na ní bylo mnoho, navštívit měli pouze některé a navíc byla na mapě dosud nezakreslená místa. Navíc bylo třeba sebou vzít i navigační přístroj, jehož úlohu pro naše potřeby převzaly iPady se čtečkou QR kódů (používáme QR Utilities .. to jen pro upřesnění). Posádky vyrazily směrem k pěti ostrovům. Některé bloudily, některé si nedokázaly poradit s některými úkoly, některé zvládly všechno s přehledem. Bohužel nikdo nedokázal po návratu z noční plavby říct, kde máme hledat poklad.
Museli jsme tedy dát hlavy dohromady a nakonec se nám podařilo vyluštit, že poklad je ukryt v podpalubí ve vězeňské cele. Ta ovšem byla zavřená a za mříží ticho. Všude tma. Naštěstí se nám podařilo najít klíč. Jenže v tu chvíli posádku opustila odvaha a nikdo se nechtěl vydat do tmy. Netušíme, kdo nakonec udělal první krok. Postupovali jsme pomalu. Našli jsme potopený vrak a na něm truhlu s pokladem. Cesta ven už byla radostnější a v lodní kuchyni jsme si už za lepších světelných podmínek poklad rozdělili.
.... a byl čas vrátit se do kajuty, zalézt do spacáků a spát. Občas měl ještě někdo potřebu sdělovat ostatním zážitky z plavby. V obou kajutách ale zavládlo poměrně rychle ticho, které prořízla až v sedm ráno lodní siréna.
Přistáli jsme, pročetli jsme Lodní deník a nastalo vylodění. V osm hodin už se koráb pohupoval v přístavu zcela opuštěný.
Další fotografie najdete ve speciálních galeriích: